Historie sboru

Sbor dobrovolných hasičů Lenešice byl založen v roce 1876.

V prvním roce svého založení měl sbor 26 členů a velitelem byl zvolen pan Josef Pišoft. Během následujících let se veliteli jednotky ujali další významní členové sboru. Pan Josef Kepler, pan Václav Wágner a pan Jan Prüchner.

V roce 1878 daroval kníže pán Jan Adolf ze Schwarzenbergu pro sborovou pokladnu 50 zlatých. Tyto peníze byly použity na nákup hasičského náčiní a předplatného na časopis „Český hasič“.
Tento rok se hasiči zúčastnili oslav na počest 10 letého založení hasičského sboru v Postoloprtech. Téhož roku byl také získán dar ve výši 50 zlatých od jeho Excellence p. Bedřicha Františka hraběte Thun-Hohenšteina na Peruci, jenž jest majitelem Hoblíka, který byl určen hasičskému sboru za přispění při požáru na Hoblíku. Část těchto peněz byla použita na zakoupení dvoukolové stříkačky s dostatečným množstvím savých a výpustných hadic.

V roce 1879 se měl spolkový hasičský ples konat u pana Antonína Cipriána, ten ho ale nepřijal a tak se usneslo, že se bude ples konat u pana Augustína Vohánky v hostinci u pošty, kde se konal i v letech následujících.

V roce 1883 měl sbor celkem 34 činných členů. V roce 1887 obdržel sbor 10 zlatých od pojišťovny Slávie, které použil na zakoupení potřebných hadic.

Rok 1885 – pan předseda čte oběžník Ústředního výboru hasičského pro království České ohledně příspěvků od Františka Josefa I. z něhož budou vypláceny nároky k dobročinným účelům hasičským.

Roku 1889 byl podán návrh na pana starostu, aby se noční hlídka nevykonávala z řad hasičů, ale aby se zavedla obecní noční hlídka. Důvodem bylo, že hasiči byli převážně z dělnických tříd a po své práci nemohli ještě vykonávat noční hlídky pro hasiče.

1890-1901

V letech 1890 až 1900 se stali veliteli sboru postupně pan Josef Keplet, pan Václav Wágner a pan Jan Mohl. Jednatelem sboru byl zvolen pan Květ.
Zesnulá paní Hnilicová v poslední závěti daroval sboru 15 zlatých s tím, že se zúčastní jejího pohřbu. Pohřbu se zúčastnilo 14 hasičů.

V roce 1890 byli hasiči požádáni Hospodářskou školou v Lounech o účast při svěcení jejich nové školní budovy.

V roce 1891 byl schválen příspěvek od Zemského výboru ve výši 120 zlatých, který byl použit na nákup hasičského vybavení. V těchto letech se sbor účastnil opakovaně slavností Božího těla (jednalo se o duchovní slavnosti). Sbor byl také zapsán do oběžníku, kde byly uvedeny různé akce a vyznamenání hasičů.

V kronice se objevuje název „župní jednotka“ (takto byla nazývána hasičská jednotka). Obecní úřad Lenešice věnoval sboru 60 zlatých na jeho činnost. Na počest hasičských oslav se v roce 1892 konala oslava župní jednotky hasičské. Součástí programu bylo uvítání spolků s průvodem hudby, valná hromada, pochod do bažantnice, kde se odehrál koncert. Večer se konal ples v hostinci u pošty. Vstupné na ples bylo 1 zlatý. Z této akce měl sbor příjem 162 zlatých a výdej 124 zlatých.

Dříve se platilo hasičům tzv. služebné, ale od roku 1892 se výbor usnáší upustiti od placení stálého služebného a navrhuje jednotlivé práce zvlášť platiti (např.: svolání výboru 20 kr., vyčištění stříkačky 50 kr). Sbor se také účastnil jako požární stráž při akci posvícení, kde byli celkem čtyři členové a dostali odměnu 30 kr. Byl schválen návrh výboru, aby se stal čestným členem místní farář pan P. F. Ovesný.

Počet členů se v těchto letech různě měnil. V roce 1898 bylo členů 33.

V roce 1901 byly objednány stejnokroje pro hasičský sbor Lenešice a je k tomu zachován i doklad o objednání. Byly objednány v dílně Karla Janovského, dodavatele hasičských a sokolských stejnokrojů v Poděbradech u krále Jiřího.

V letech 1902-1927 nebyly dochovány žádné záznamy. Pravděpodobně v těchto letech kronika nebyla psána.

1928-1934

Rok 1929 začal nejkrutější zimou za posledních 150 let. Teploměr dosáhl 2. února až neuvěřitelných -37 °C a zvěř v polích mrzla. Sněhu bylo místy až 60 cm. I léto šlo do extrémních hodnot, naměřili až 41 °C. V březnu přišla obleva a proudy vody zatopily Sokolovnu, Školku a ještě další ulice. Na začátku července přišla průtrž mračen s krupobitím a větrnou smrští. Vše zničeno, poraženo, zpřelámáno a zaplaveno.

V letech 1928-1938 se sbor účastnil různých událostí, jako například sjezdu hasičské župy v Domoušicích v roce 1929. Podílel se na lividaci požáru v nedalekých Postoloprtech v roce 1930. Během těchto let se také konaly hasičské plesy a výstavy sborů.

Ekonomická situace v těchto letech nebyla příznivá, kvůli úpadku cen hospodářských výrobků a nedostatku výdělku trpěl obchod, průmysl i řemeslo, což vedlo k vysoké nezaměstnanosti. Obec vyplácela svým nezaměstnaným občanům finanční podporu a ti pak vypomáhali na oplátku na nutných pracích v obci. Nezaměstnaných bylo tehdy 78.

Roku 1931 se sbor zúčastnil požáru v Nečichách, kde se podílel na záchranných pracech a pomoci místnímu obyvatelstvu. Téhož roku se sbor také účastnil výstavy sborů, která se nazývala „Hasičský plen“, kde prezentoval své dovednosti a vybavení. I tento rok nebyl pro hospodářství příznivý, chmel se sice pěstoval nadprůměrně, ale neznámá epidemie mu nedovolila dozrát a způsobila velké škody. Nezaměstnanost v obci se prohloubila na 114 osob a nebylo již na vyplácení nezaměstnanosti, protože ekonomická situace se ještě zhoršovala.

V listopadu 1931 z neznámého důvodu vznikl velký požár stodoly p. Václava Rotha (rolníka v Lenešicích), kde shořela celá jeho úroda, která se měla další den vymlátit.

V roce 1932 trvaly dlouho deště, které naplnily řeku, ta se vylila a zatopila okolí. Opět se toto odrazilo v zemědělství. V únoru zazněl signál hoří a jednotka vyjela na požár u p. Hausenbáse v cihelně. V září vyhořela stodola p. Kopřivy z neznámého důvodu. Shořela mu i mlátička obilí a část sklizně.

Roku 1932, pan František Los, který tehdy zastával pozici starosty obce a náčelníka sboru hasičů, navrhl, aby sbor zajistil vánoční strom a rozsvítil jej s podporou hudebního programu, kde se hrály i vánoční koledy. Akce měla humanitární cíl a měla podpořit nejchudší obyvatele obce. Hudba byla v rámci této akce zdarma (kapelník pan Schránil) a pod stromem byla kasička, kde se vybíral dobrovolný příspěvek pro tyto nejchudší lidi. Byli přizváni hosté, měli proslov, vzpomenulo se i na padlé vojáky za války. Akce bohužel byla neúspěšná. Vybralo se pouhých 429 Kč. Následující rok, kdy zkoušeli tuto dobrovolnou humanitární akci znovu, vybrali pouze 225 Kč (v té době vzrůstá nezaměstnanost ještě více a lidé pro tuto akci neměli pochopení). Finanční stav státu není dobrý a bere si výpůjčku ve Francii. Krize dále pokračuje. Velké firmy se buď zavírají  nebo se v nich pracuje jen 3 dny v týdnu. Není práce, vzniká nezaměstnanost, odvádí se vysoké daně státu. Mění se vedení vlády, která odhlasovala, že státním zaměstnancům se snižují platy. Zima v tomto roce byla velmi mírná, což mělo za následek chřipkové epidemie a u dětí se rozšířila smrtelná nemoc záškrt.

Roku 1933 se sbor zúčastnil několika dalších akcí, jako například sjezdu župní jednotky v Rakovníku, župního sjezdu ve Volenicích a v Dobroměřicích k vyzkoušení motorové stříkačky při slavnostech. V kronice sboru je věnována vzpomínka panu A. Švehlovi, který roku 1933 zemřel. Byl to spoluzakladatel tvůrců samostatnosti Československého státu a spolupracoval s panem prezidentem T. G. Masarykem.

Rok 1934. Vzpomínka na 20. výročí mobilizace v roce 1914, kdy muži byli během 24 hodin nuceni odejít do války. Toto zůstane navždy bolestivou vzpomínkou. Další jubileum je 100 let od vzniku naší národní české hymny „Kde domov můj“. Tuto píseň máme již sto let a v roce 1918 se stala národní hymnou. Skladatelem je J. K. Tyl a text napsal František Škroup.
Tragédií roku 1934 se stala nehoda v Duchcově u Oseka, kde vybouchl důl Nelson a zahynulo 142 horníků, z toho 12 z nich byli hasiči, kteří zemřeli pod zemí. Bez prostředků zůstalo 142 rodin, matek a sirotků. Stát, korporace a některé soukromé osoby podpořili tyto rodiny finančně. Hasiči také poskytli finanční dar těmto rodinám.

V roce 1934 se sbor zúčastnil sjezdu župního v Nečichách. Tento rok naši hasiči zakoupili dvoukolovou stříkačku na pneumatikách od firmy Smekal – Slatiňany u Chrudimi. Vláda vydala zákon o cenách obilnin, tzv. monopol, což znamenalo jednotné ceny pro zemědělské produkty a tímto se měla zvýšit prosperita zemědělství. Bylo také zavedeno moratorium, což znamená odklad splatnosti závazku nebo dluhu z důvodu mimořádných okolností. Hlubokou bolest pro celý národ československý vyvolala u nás událost, která se stala 9. října, kdy Jugoslávský král Alexandr I. a francouzský ministr Louis Barthou se stali oběťmi atentátu ve francouzském přístavu Marseille. Světem letí tato zpráva, proč se tito státnici museli stát oběťmi, když chtěli zabezpečit mír pro své státy. Těmto mužům zůstane navždy vzpomínka za to, co vykonali pro sjednocení slovanského národa. Sbor se zúčastnil pohřbu 3 hasičů z Mostu, jimž se stala osudná jízda se stříkačkou v zatáčce na Chlumčanské silnici. Obecní zastupitelstvo v Lenešicích bylo rozpuštěno a nahrazeno správní komisí. Pro nepochopení akce s vánočním stromem republiky se již další rok po neúspěšných pokusech neopakuje.

1935-1964

„Psáno leta Páně 1935. Život náš hasičský běží při té dlouho trvající krizi tempem rychlým. Ale jdeme dál, s prací naší nezastavili jsme se, vždyť pracujeme pro své bližní a jejich chranu“. Nepochopitelnost naší práce je občanstvem přehlížena třeba že hasičstvo na svá bedra bere každou ochranu, ať je to oheň, povodně, tak také ochranu obyvatelstva proti plynovým útokům. V roce 1935 došlo k historické události, kdy se poprvé sjednotily všechny hasičské sbory v celém Československu a všude v zemi se zapálily oslavné hranice na počest 85. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Pro lid to byla mimořádná událost, která se takto ještě nikdy předtím nestala a celý národ sdílel tuto oslavu. Všechno je velice podrobně zaznamenáno v kronice. „Otci Osvoboditeli“, našemu prvnímu prezidentovi svobodného státu je věnováno mnoho hezkých slov. Nechť žije naše Československá republika! Nechť žije osvoboditel národa T. G. Masaryk!
V této době se Sbor dobrovolných hasičů Lenešice účastnil několika sjezdů hasičské župy č. 3 spolu s okolními vesnicemi, kde probíhaly ukázky hasičské techniky. Sbor se také zúčastnil hašení požáru stodoly pana Juliuse Glasera v Lounech v roce 1935. V témže roce se také konaly volby a občané Lenešic pomocí hlasovacích lístků rozhodovali, kdo převezme otěže obce na dalších 6 let. Starostou zvolen pan Josef Svítek za stranu českých socialistů.
V prosinci 1935 pan prezident T.G. Masaryk složil svůj úřad. Následně byl zvolen za prezidenta pan Dr. Edvard Beneš, kterého na tuto funkci doporučil přímo T. G. Masaryk, jehož slova při odchodu a vzkaz celému národu jsou zachovány v kronice.

“Prezidentský úřad jest těžký a zodpovědný a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím a proto se ho vzdávám…“

Rok 1936 – zbrojí se ve všech státech. V březnu se konala přednáška na téma „Bojové plyny“ v místní sokolovně, kterou vedl pan major Tykal, velitel Lounské posádky III. praporu, pěšího pluku č. 9 Karla Havlíčka Borovského. Tato přednáška sloužila k poučení občanů. V kronice se nachází zmínka o Hitlerovi a jeho nedodržování mírových smluv. Také se vzpomíná na úmrtí dlouholetého člena, starosty hasičské župy pana Bedřicha Pišofta – zemřel náhle dne 17. května při tradiční pouti v naší obci. Pan Pišoft zastával tuto funkci po dobu 43 let. Sbor se zúčastnil oslavy 10 letého trvání hasičského sboru v Bílině a také předání motorové stříkačky v obci Raná. Tento rok se konaly slavnosti k výročí 60 let od založení dobrovolných hasičů Lenešice. Zúčastnili se také sbory Raná, Dobroměřice, Bílina, Postoloprty rovněž se stříkačkami motorovými. Na počest této události byly předvedeny ukázky útoků hasičských sborů ze zúčastněných obcí.
V kronice se také zmiňuje, že v červenci 1936 vypukla občanská válka ve Španělsku, což způsobilo velké znepokojení v celé Evropě. Lidé se bojí, aby se válka nerozšířila po celé Evropě. Trvá nezaměstnanost, rozpadlo se společenství stran dělnických, které bylo založeno teprve před rokem a lidé v obecním řízení nemohou najít shodu ohledně dalších kroků. To ovlivnilo těžko se rozvíjející proměnu obce. V tomto roce se obyvatelé naposledy rozloučili s panem Oldřichem Tuznikou, řídícím učitelem místní Obecné školy a jednatelem dřívějšího hasičského sboru. Téhož roku naposledy vydechl také pan Václav Roháč, nejstarší člen sboru hasičů. Koncem roku zemřel i pan Rudolf Nosek, strážník zdejší obce.

Hned na začátku roku 1938 došlo k velkému požáru školy ve Břvanech, kde hořela budova včetně stropových trámů a podlah a náš sbor byl povolán s motorovou stříkačkou. V lednu spěchal náš sbor na ohlášený požár stodoly pana Karfíka, avšak nakonec se ukázalo, že se jednalo o planý poplach. V tom samém roce slavil generál Jan Syrový padesátileté jubileum. Podílel se na bitvě u Zborova, kde přišel o pravé oko. Během první republiky byl považován za národního hrdinu, avšak po druhé světové válce byl odsouzen za vlastizrady a strávil ve vězení čtrnáct let (v roce 2022 byl zproštěn všech obvinění a plně rehabilitován).
12. března 1938 překročilo říšsko-německé vojsko rakouské hranice a připojilo Rakousko k říši Německé. Tento čin měl dopad nejen na evropskou politickou scénu, ale také na samostatnost naší země, kdy se nad naším státem ještě více zatáhla mračna. V květnu 1938 bylo v naší obci velmi rušno, když byli záložníci povoláni k okamžitému nástupu vojenského cvičení. Německá armáda totiž plánovala překročit Československou hranici. Díky bohu se jim to nepovedlo, ale v obci byly postaveny hlídky, kde se střežilo hlavní vedení elektrárny pro Prahu. V červnu navštívil tehdejší prezident Československa, pan Edvard Beneš, plachtařskou školu na Rané, což přilákalo mnoho obyvatel a návštěvníků. O měsíc později, v červenci, se konal sokolský slet v Praze.
Dne 8. září 1938 Hitler přednesl řeč, na kterou čekala téměř celá Evropa. V ní oznámil, že pokud nebude vyřešena otázka jeho soukmenovců, vynutí si ji zákrokem a mocí. Hitler také nabádal Němce žijící v Československu, aby se postavili proti nám. Situace se stupňovala. Dne 14. září byli v ranních hodinách povoláni záložní vojáci do pohraničí k obraně republiky. Každý z vojáků byl odhodlán chránit svou vlast. Hitler si klade těžké podmínky, které by vedly ke zničení Československa.
Dne 23. září 1938 vyhlásil prezident republiky, pan Edvard Beneš, mobilizaci a muži do čtyřiceti let byli povoláni k obraně vlasti. Občané české národnosti spěchali ke své povinnosti. V kronice jsou podrobně popsány další události, jako například Mnichovská dohoda a okupace říšsko-německým vojskem. Vzpomínky na tuto dobu jsou velmi smutné a bolestné, lidé trpěli.
Dne 5. října 1938 rezignoval na funkci prezidenta pan Edvard Beneš a vládu převzal generál Syrový. 30. listopadu 1938 byl zvolen třetí prezident Československa, pan Dr. Emil Hácha.
V kronice je zachycena vzpomínka pracovníka hasičstva pana Františka Losa, který v roce 1938 oslavil své padesáté narozeniny.

Pro kroniku SDH Lenešice jsou nedostatečné podklady v období let 1942 až 1975. Psaní záznamů měl na starosti člen sboru, pan Alois Sedláček, avšak později se zjistilo, že své záznamy psal do jiné knihy, kterou nedopatřením jeho žena po jeho smrti spálila. Některé vzpomínky byly vypůjčeny z kronik obecního úřadu Lenešice a dopsány do kroniky dobrovolných hasičů z Lenešic.

V roce 1942 byly na domech členů požární ochrany umístěny tabulky, na kterých se měly hlásit vojenské nálety. Mezi členy dobrovolných hasičů Lenešice bylo aktuálně 42 osob.

V červenci 1943 proběhla v obci velká zkouška protileteckého poplachu, během které se v případě sirény, umístěné v místním cukrovaru, nesměl nikdo vydávat ven na ulici. Všechny hlídky byly v pohotovosti a hasičská spojka projížděla po obci na kole a troubila poplach. V srpnu téhož roku došlo k požáru dřevěného domku v pískovně za nádražím, který patřil zaměstnanci pískovny.

Roku 1944 vypukl požár ve strojovně Velimské továrny v majetku pana Kringera. Požár nahlásil výhybkář pan Vojtěch Krupička, který vzbudil nočního hlídače. Za svou aktivitu obdržel odměnu ve výši 100 Kč.

Dne 9. května 1945 vstoupila vítězná Rudá armáda do naší obce v 11 hodin dopoledne. V kronice se nachází záznam v ruském jazyce, pravděpodobně napsaný někým z armády jako památka. V překladu vyjadřuje poděkování za srdečné přivítání a bratrství mezi Československem a SSSR.

V roce 1945 vypukl požár poblíž obce, když vyletěla jiskra z projíždějící lokomotivy a způsobila požár obilí. Místní lidé pomohli s uhašením. Způsobená škoda byla kolem 50 arů.

V roce 1946 došlo k požáru na půdě pana Formánka na adrese č.p. 187. Díky obětavosti sousedů byla zničena pouze střecha domu a veškerý nábytek byl vynesen a zachráněn.

V září 1947 vznikl lesní požár u Košťaň a u Řevničova. I naši hasiči vyjeli na pomoc.
V listopadu 1947 položil předseda Sboru dobrovolných hasičů pan František Los stavební kámen nové hasičské zbrojnice. Stavbu prováděla firma Roll z Loun a cena této stavby byla 1 181 250 Kč. Na tuto stavbu přispěla Ústřední hasičská jednotka a zbytek byl financován půjčkou od Městské spořitelny. V tomto roce posílil řady hasičů pan Jaroslav Kloub.

V roce 1948 zemřel jeden z nejstarších členů sboru, pan Emanuel Oliva. Proběhlo s ním rozloučení a předseda sboru František Los poděkoval za jeho 32 účastí při hašení požárů.
Na hasičské zbrojnici bylo docíleno „zdviže“. Od obvyklé zednické oslavy muselo být tentokrát upuštěno z důvodu nedostatku piva v hostinci. V červnu ráno vyjel sbor na okrskové cvičení do Chraberců, ale těsně po odjezdu vznikl požár u hřbitova u Vávrů, kde lidé pomohli uhasit oheň způsobený dětmi, které si hrály na slámě.

V roce 1949 se do hasičské zbrojnice nastěhoval Oldřich Fridrich. Byl pověřen obsluhou stříkaček a dohledem na hasičský inventář.

1965-1980

V roce 1966 obdrželi další členové hasičského sboru čestné uznání okresního výboru SPO, a to Václav Hudeček a Jaroslav Kloub.

V roce 1967 došlo během bouřky k požáru kravína s číslem popisným 70. Mnoho lidí se snažilo pomoci s vyváděním dobytka, ale dobytek byl zdivočelý. I přes úsilí hasičů shořela celá střecha v délce 125m a pícniny pod ní uložené. Objekt se hlídal ještě dlouho po dohašení požáru.

Roku 1968 došlo k požáru obchodu s textilem a obuví. Příčina požáru byla způsobena vadnou elektroinstalací. Požár byl sice uhašen, ale veškeré zboží a sklad byly zničeny. Novými členy se stávají Miroslav Antala, František Bošek, Jaroslav Mraček a Jiří Pejřil. Čestné uznání SPO obdržel pan Jaroslav Kloub.

V roce 1969 byl pan Oldřich Fridrich oceněn čestným uznáním základní organizace SPO.

V roce 1970 obdrželi uznání za příkladnou práci Václav Hudeček, Václav Klein a František Šleicher.

I rok 1972 má své jubileum a získává uznání za 50 let členství u sboru pan Václav Klein a za 40 let členství pan Bedřich Svoboda.

V březnu roku 1973 zemřel dlouholetý člen a předseda hasičského sboru, pan Alois Sedláček. Na jeho poslední smuteční cestě mu houkaly sirény a požárníci stáli čestnou stráž.

V letech 1973 a 1974 následovala další ocenění a čestná uznání okresního sboru SPO pro M. Hudečkovou, M. Fridrichovou, A. Cypriana, O. Fridricha, V. Kleina (který získal ocenění i za 20 let práce u SPO), B. Svobodu, V. Hudečka (který získal ocenění i za 30 let práce u SPO) a F. Šleichera (který získal ocenění i za 30 let práce u SPO).

V roce 1974 nastupuje další žena, paní Eva Píchová a pan Josef Sem. Pan Jaroslav Kloub byl zvolen předsedou.

V roce 1975 zemřel člen dobrovolných hasičů a občan Lenešic, pan František Bartoš. Tento rok je bohatý na nové členy, jsou jimi Antonín Hrušovský, Václav Kloub, Bedřich Janeček, Josef Procházka. Probíhaly také práce na tzv. „studené“ garáži za hasičskou zbrojnicí, na kterých se podíleli aktivní členové sboru.

Dne 4. července 1976 proběhly oslavy 100. výročí založení hasičského sboru v Lenešicích. V kronice jsou zachyceny slova pozvaných hostů, jako jsou hasiči z Dobroměřic, Postoloprt a dalších míst, kteří vyjádřili svá blahopřání. Mezi pozvanými hosty byl i místní tehdejší známý podnik Tesla. Pár slov v kronice ve formě blahopřání také píše předseda OV SPO a okresní velitel. Při oslavě se položily věnce k poctě padlým hrdinům z 1. a 2. světové války. U pomníku stála čestná stráž a průvod z řad hasičů, hostů a obyvatel vedl až k němu. Aktivní členové sboru se podepsali do kroniky. V tomto roce jich bylo 22. Čestné uznání okresního výboru SPO získali Miroslav Antala, Jaroslav Mraček, Vlastimil Pícha. Čestným uznáním krajského výboru SPO vyznamenáni Jaroslav Kloub a František Šleicher. Přijaty nové členky Ivana Bošková a Jindřiška Pejřilová.

Roku 1977 do kroniky hasičského sboru věnovala pár vět vzácná návštěva soudruhů z SSSR.

Roku 1979 se hasičský sbor podílel na oslavách únorových událostí. V červnu připravili hasiči program s opékáním buřtů a koncertem pro poslech. V oblasti odborných činností bylo provedeno 260 preventivních prohlídek, které se zaměřily na žňovou sklizeň. Naše výkonná jednotka se zúčastnila námětového cvičení, vyhlášeného předsedou MNV. Výjezd naší jednotky byl velmi dobrý. Při cvičení v červnu téhož roku v Dobroměřicích se naše družstvo mužů umístilo na 2. místě.
Pícha Vlastimil a Oldřich Fridrich byli oceněni za příkladnou práci.

V roce 1980 nám zatím není vyhověno s žádostí o nové topení, o které se už několikrát žádalo. Při velkých mrazech hrozí nebezpečí zamrznutí. Tento rok došlo k 10 požárům. Na okrskové soutěži na Rané je naše družstvo úspěšné, umístilo se na 1. místě. Předsedou zvolen Jaroslav Kloub, velitelem Vlastimil Pícha.

1981-1987

V roce 1983 se v květnu konaly prvomájové oslavy. V červnu vyjížděl sbor k požáru auta, které začalo hořet ve stodole. Naše hasičské auto se však nemohlo připojit k hydrantu, jelikož všechny v okolí byly zalité asfaltem. Požár uhasil sbor hasičů z Loun, který má cisternový automobil. V červenci téhož roku hasiči úspěšně hasili požár kravína. Požárníci prováděli svou práci 36 hodin, aby zabránili opětovnému vznícení požáru. V listopadu se sbor opět aktivně zúčastnil oslav VŘSR a stál čestnou stráž u pomníku padlých za války.

V roce 1984 se sbor rozloučil s celkem 5ti neaktivními členy. Zúčastnil se akcí pořádaných KSČ a MNV. Celkově byly za celý rok pouze dva výjezdy k požárům.

Z jara roku 1985 bylo velké sucho, které způsobilo několik požárů travin v Dobroměřicích a i v Lenešicích. V červnu 1985 se v obci Lenešice konalo námětové cvičení hasičského sboru.

Leden 1987 přinesl velké povodně, kdy hladina řeky výrazně stoupla a zatopila mnoho domů a sklepů v okolí. Zasažena byla i škola a mateřská škola, kde se ve sklepech nacházely kotle. Lidé a hasiči se snažili vyčerpat vodu, aby bylo možné vyklidit potraviny a hračky z vytopených sklepů. Čtyři požárníci se v této akci střídali v pětidenní službě a odpracovali celkem 500 hodin.

V roce 1987 skládá funkci pan Josef Sem a funkci přebírá pan Jaroslav Kloub.